Kovaných agronomů je jako šafránu

Ti co vychovala naše alma mater jsou k nezaplacení a uplatnění v oboru naleznou okamžitě.

Jmenuji se Jakub Doležal a narodil jsem se roku 1986 v Olbramkostele u Znojma a prakticky celá moje rodina byla tehdy zemědělsky založena, otec zootechnik, děda pracoval u meliorací, obě babičky v živočišné výrobě a druhý děda byl předsedou JZD. Protože jsem již jako malý kluk při vyorávání brambor, sklizni krmné řepy, sběru vajec, nastýlání a krmení prasat či králíků denně slýchával, že zemědělství je mezi lidmi nedoceněný obor, špatně placená práce od tmy do tmy, ve svátek i v neděli, bylo mi jasné, že tento obor je šitý na míru právě mě.

 Střední zemědělskou školu jsem absolvoval ve Znojmě, kde jsem také získal řidičské oprávnění na traktor, osobní a nákladní automobil, ale také strojní průkaz na sklízecí mlátičku E 512 a E 514. Již od svých 14 let jsem každé prázdniny vykonával brigády v mém rodném Zemědělském družstvu Olbramkostel, kde jsem se za pár let vypracoval až na obsluhu sklízecí mlátičky a traktoristu, se kterým bylo každoročně plně počítáno. A můžu říct, že jako první ročník, který nebyl odveden a neabsolvoval tedy vojenský výcvik, jsem rád, že jsem si v mládí prošel právě prací v zemědělství. Tato zodpovědná práce, kdy vám nadřízený mechanizátor či agronom každé ráno zadá úkol, se kterým si sami nebo s pomocí spolupracovníků musíte poradit, provést ji odpovědně a správně, mě samozřejmě s nadsázkou, vojnu, nahradila.

Vysoká škola, tehdy nesla název Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, byla pro mě po absolvování SZEŠ ve Znojmě jasnou volbou, práce traktoristy mně sice bavila, ale zdaleka nenaplňovala. Musím přiznat, že přechod ze střední na vysokou školu byl pro mě docela hektický. Rozhodoval jsem se mezi studijním oborem Zootechnika a Fytotechnika. Vyhrál ten první, ale pouze na jeden semestr. Rychlý běh učiva a přísun nových informací, negativní psychologická masáž ze strany tehdy masivně se likvidující živočišné výroby v ČR byly tak rázné faktory, že jsem studia před zakončením prvního semestru zanechal a podal přihlášku znovu, na studijní obor Fytotechnika. Dnes můžu říct, že to bylo moje jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Roku 2012 jsem absolvoval navazující magisterské studium oboru a získal akademický titul inženýr. Ano jsem vystudovaný, tedy kovaný agronom a je nás takových poslední dobou bohužel málo. Proč? Do oboru Fytotechnika nás bylo přijato zhruba 20 studentů, promovalo 7.

Na co ze svého studia vzpomínám nejraději? Právě na těch 6 spolužáků, byli jsme skvělá parta, která jeden na druhého držela a vysokou školu jsme absolvovali tak nějak společnými silami. A myslím, že toto je právě to, co nám naše alma mater dala nejvíc. Prakticky všichni jsme zůstali v oboru, někdo je agronom, někdo výzkumný pracovník, obchodní zástupce šlechtitelské firmy a někdo technik na ÚKZÚZ, ale všichni držíme stále pospolu, navzájem jsme v kontaktu, podporujeme se a spolupracujeme. Jsme dobří kamarádi a někteří i manželé.

Jak jsem uplatnění v oboru našel já? Psal se rok 2011, kdy jsem náhodou na trhu práce objevil online inzerát právě našeho Školního zemědělského podniku v Žabčicích. Schválně píšu našeho, byl jsem přeci student Mendelovy zemědělské univerzity v Brně, tedy i já jsem byl její součástí.  Na vedení statku jsem udělal dojem a výběrové řízení vyhrál a agronomem jsem se stal vlastně již před ukončením studia. Ano, byl jsem tehdy student, již nově přejmenované Mendelovy univerzity v Brně a současně zaměstnanec té samé instituce. K dnešnímu datu, tedy k roku 2018 jsem zodpovědný kompletně za mechanizaci a rostlinnou výrobu na Školním zemědělském podniku v Žabčicích. Jelikož jsem ve svém oboru uplatnění našel prakticky ještě před ukončením studia, měl jsem štěstí, ale zároveň nemůžu říct, že by ostatní spolužáci měli o práci nouzi. Kovaných agronomů je jako šafránu, tedy málo, ale ti co vychovala naše alma mater, ti jsou k nezaplacení a uplatnění v oboru naleznou okamžitě. Smutné, ale hlavně alarmující je nezájem a nechutenství mezi mladými lidmi při pomyšlení či vyslovení pojmu zemědělství. Ale zřejmě se není čemu divit, mediální, vykonstruované kauzy na téma jedovatá řepka olejka, karcinogenní glyfosát, mutagení přípravky na ochranu rostlin, bezhlavé aplikace pesticidů a jiné neprokázané blamáže. Já osobně neznám zemědělce a ani jsem o žádných neslyšel, kteří by svoji prací, jejímž smyslem je nasytit nás lidi, vykonával tak, aby záměrně trávil naši Matku zemi. Spíš znám takové, kteří při dnešních cenách vstupních nákladů a každoročně se opakujícího sucha každý intenzifikační faktor 10 x zváží tak, aby co nejméně tratili na konečné úrodě a kvalitě, tedy zisku. Navíc při dnešních podmínkách dotačních titulů, bez kterých prakticky zemědělství vykonávat nelze, nařízení EU a ČR a omezení, není prakticky ani možné dělat zemědělství proti Dobrému zemědělskému a environmentálnímu stavu půdy, tedy tak, abychom nějak ohrožovali životní prostředí natož produkci potravin. Bohužel je nás poslední dobou velmi málo, kteří berou práci v zemědělství a to na jakémkoliv postu jako boží poslání a tu nejkrásnější práci s živými organismy a v přímém kontaktu s přírodou.  Mě osobně tato práce naplňuje, dělám ji, jak nejlépe umím a jsem hrdý, že právě pod záštitou Mendelovy univerzity v Brně a věřím, že právě zemědělství dřív nebo později zažije nové BOOM a my lidé si znovu uvědomíme, že právě zemědělci jsou ti, kteří vytváří jedny z nejdůležitějších hodnot, které podle mě jsou potravinová soběstačnost a samostatnost.