Rozhodli se odejít za hranice, za účelem vstoupit do oddílů zahraniční a posléze Československé armády

Doc. Ing. Lubor Vítek, CSc.
Doc. Ing. Lubor Vítek, CSc.
20.02.2020

Cesta byla značně napínavá a dobrodružná. Počty emigrantů se zvyšovaly a tvořila se Československá armáda, která bojovala proti německému násilí.

Doc. Vítek nám poslal pár vzpomínek, jak říká, na dobu počátku útisku našeho národa německou rozpínavostí, která postihla celistvost ČSR, vysoké školy, státní hospodářství apod. Jedná se
o vzpomínky ke 100 letům, které uplynuly od založení naší Alma Mater. Sto let práce, radosti z úspěchu při šíření vědomostí, někdy však i zklamání, když se práce nedaří, jak jsme si přáli, ale také, jak nám bylo dovoleno či jaké překážky jsme museli překonat. Sto let je dostatečně dlouhá doba k vybudování vysokoškolské instituce na žádoucí úrovni. Původní nadšení z dosažení samostatného svéprávného státu bez vlivu habsburského domu, trvajícího od roku 1526 vystřídala obezřetnost v důsledku tradiční německé rozpínavosti exponované vítězstvím německé nacistické strany v roce 1933 a vyvrcholením mezinárodní situace mnichovskou dohodou na účet územní celistvosti ČSR vedoucí ke ztrátě pohraničního území a vzniku  protektorátu Böhmen  und Mähren, vzniku Slovenského státu, k uzavření vysokých škol a postupným ztrátám svobody, ale i životů našich nejlepších lidí, vesměs z řad naší inteligence. Vlivy násilí a ztráty týkající se VŠZ jsou připomenuty
v knize Století agronomické fakulty. Situace vedla k tomu, že studium bylo rozšířeno o předmět branná výchova. Aktuální stav morálky obyvatel našeho státu, jako forma společenského vědomí, ovlivňující chování a jednání lidí jako celku, lze posoudit z vyhlášení všeobecné mobilizace armády v předvečer uzavření mnichovské dohody, kdy během 24 hodin ke svým útvarům do zbraně nastoupilo 80 % povolaných v počtu jednoho a čtvrt milionu branně povinných mužů. Je pravděpodobné, že se tyto jevy podílely posléze na rozhodování mladých mužů, kteří se v dalších týdnech rozhodli odejít za hranice za účelem vstoupit do oddílů zahraniční a posléze Československé armády a bojovat proti německému násilí.

Jedním z těchto mužů byl Antonín Staněk, narozený v lednu 1915 v Brně-Komín. Jeho rodiče byli zemědělci. Měl dva sourozence, o 2 roky starší sestru Marii a mladšího bratra Bohuslava. Antonín vystudoval gymnázium a poté složil doplňovací maturitu na pedagogické akademii. Vojenskou presenční službu vykonal ve škole záložních důstojníků. Část služby vykonal na opevněních jižní Moravy a do civilu byl propuštěn s hodností četaře aspiranta v roce 1939. Po propuštění chvíli pracoval u rodičů v zemědělství. Tehdy se začaly šířit zprávy o tom, že se v Krakově tvoří vojenská jednotka, a on spolu s bratrancem Jindřichem Čoupkem přemýšleli o vstupu do Československé zahraniční armády. Do Polska odešli v červnu 1939, a tím začala jejich Odyssea.